http://remekdiy.wordpress.com http://mirotvorce.blogspot.com/2010/08/remek-demo-2010.html
TEXT
roztrhal bych svět aby šly kousky znovu složit / zahodit co je navíc, prázdnotu vyměnit za jiné prázdno / skutky zoufalství, hrdinství zalité slzami / při vší té bídě nezachrání svět / nakonec všechno dopadne dobře, nakonec bude zase dobře / dokud nebude, nebude konec
K napsání tohodle textu mě inspirovaly fotky z vybombardované základní školy v Palestinské Gaze. Izraelská armáda jen zopakovala svojí převahu, tentokrát tím, že zaútočila raketami na základku plnou dětí. Fotky nedospělých těl bez duše se mě dotýkají o to silněji, čím silněji si uvědomuji vlastní strach o syna. Ztráta blízkých i cizích musí v člověku vyvolat zlost. Vztek. Beznaděj. Možná může člověka dohnat až k činům, které jdou proti představám o lidskosti. Opásat se bombou, zabít, zabít a pomstít se. O pár dní později jsem si prohlížel fotky z Moskevského metra. Muslimské separatistky tam zaútočily v ranní špičce a zemřelo kolem 40 lidí. Stejně nevinných. Ztrátu jakéhokoliv života cítím jako strašnou, bolest, kterou musejí prožívat blízcí obětí (v Gaze, v Moskvě, v New Yorku, kdekoliv) je strašná, vztek a nenávist získávají na síle, získávají převahu nad rozumem. Násilí přináší další násilí, nenávist generuje další nenávist. Tohle není o podpoře jakékoliv strany v jakémkoliv konfliktu, tohle je o mém strachu o moje blízké, o bezmoci kterou prožívám pokaždé když má moje dítě horečku, nebo když se moje partnerka zdrží víc než jsem počítal. (Marek) http://remekdiy.wordpress.com/texty-lyrics/
11 years ago